Psát o sobě jako o člověku je někdy těžší než popsat svou práci. A přitom celek, ze kterého vycházím i v terapii, tvoří obě tyto složky. Místo dlouhého životopisu tedy nabízím několik momentů a detailů, které mne nejlépe vystihují.
Pracuji v gestalt přístupu, který stojí na vnímání přítomného okamžiku, prožívání a vztahu.
Mám ukončený výcvik v gestalt terapii (KIGIP) i výcvik v párové terapii, aktuálně dokončuji certifikaci. Zároveň studuji magisterský program psychologie. Mimo jiné jsem kandidátní členkou České Asociace pro Psychoterapii.
Pracuji pod pravidelnou supervizí, chodím na vlastní terapii a účastním se intervizí. Je to pro mě základ kvalitní a odpovědné práce.
Pokud něco nevím, konzultuji to.Důležitější než mít všechny odpovědi je pro mě pracovat poctivě a v kontaktu s realitou.
Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem se snažila zbavit emocí jako strach, zlost nebo stud. Dnes vím, že právě tam často začíná porozumění sobě.
Proto se v terapii těmto místům nevyhýbám.Když se objeví, zůstáváme u nich a díváme se na ně společně.
Pracuji hlavně s tématy vztahů, emocí a traumatu.
Vztahy vnímám jako základ – bez nich se nedá dobře žít.Trauma jako zkušenost, která ovlivňuje nejen to, co si myslíme, ale i to, jak se cítíme a reagujeme.
Co mě formovalo?
Žiji mezi Českem a Ukrajinou.
Blízkost války mě naučila pracovat s tématy bezmoci, ztráty a nejistoty.Zároveň i se silou, odolností a tím, co člověku pomáhá ustát náročné situace.
Jsem dobrovolná krizová interventka pro manželky vojáků. A sama jsem manželkou vojáka.
Velkou roli v mém životě hrají vztahy. Vnímám je jako základ, o který se dá opřít – a vědomě do nich investuji čas i energii.
Jaká jsem v kontaktu?
Umím být klidná a stabilní, když potřebujete oporu.A umím být aktivní, když je potřeba posun.
Nevystupuji jako autorita, která ví víc než vy.Spíš vás vedu k tomu, abyste se mohli opřít sami o sebe.
Terapie se mnou není odtažitá.Je živá, někdy i odlehčená – a zároveň jde k podstatě.
Proč dělám terapii?
Lidé ke mně přicházejí ve chvíli, kdy něco v jejich životě přestává fungovat.Ve vztazích, v sobě, nebo ve směru, kterým jdou.
Často dlouho věci drží v sobě.Zvládají. Přizpůsobují se. Fungují.Až do chvíle, kdy to přestane stačit.
Dělám terapii, protože mi dává smysl být u toho, když se to začne měnit.
Zajímá mě moment, kdy člověk přestává být jen „ten, komu se něco děje“, a začíná znovu stát víc na své straně.
Co si lidé z terapie často odnášejí?
Větší jasno v tom, co prožívají.Víc klidu v situacích, které byly dřív zahlcující.A postupně i větší důvěru sami v sebe.
Dává vám tenhle způsob práce smysl?
Pokud ano, můžete se objednat na první setkání psychoterapie.
O prvním setkaní a o psychoterapii obecně si můžete přečíst tady.
Chcete-li udělat jasnější představu o mém stylu psychoterapie, můžete se podívat na můj blog.
● jsem vášnivá studentka – miluju učení, nejvíc jazyky. Je pro mě radostí otevírat dveře do nových světů, i těch jazykových;
● mám stejně ráda kočky i psy. Nesnažte se mě přinutit vybrat si;
● miluju filmy a seriály – moje srdcovky jsou „Přátelé“, „Sex ve městě“ a „The Office“;
● kniha, která mi zásadně proměnila pohled na člověka i svět, je Behave od Roberta Sapolského;
● miluju přírodu a sbírání hub. Jsem člověk, který se dokáže zastavit u mechového pahorku, aby si ho prohlédl jako malý vesmír;
● válka je velkou součástí mého života. A i když je Kyjev někdy nebezpečný, právě tam cítím klid – protože je to doma. Mám pocit, že tím, že tam jsem, také něco podpírám;